Duch v domě? osmá část

3. července 2008 v 10:36 | Yummi |  Povídky
"Sakra! Co to bylo?!" řvala jsem když jsme běžely z umývárny.
"Musel to být on!" šeptala Andy.
"Ale tamten chlap neměl jedno oko! A tenhle měl obě a vypadal jinak! Ani nevím, jestli to byl chlap! Mělo to dlouhý vlasy! Nemyslíš že je to divný?" podivila jsem se a zastavila. Andy zastavila se nou.
"No, já duchy nevidím, takže..." zatvářila se spyklenecky.
"Tak se tam vrátíme!" navrhla jsem. Andy kývla. Šly jsme pomalu a opatrně. Když jsme došly před dveře, uslyšely jsme pláč.
"Kdo to brečí? Je to ten duch?" zašeptala Andy.
"Asi, ale zní to jako pláč ženy..." odpověděla jsem šepotem. Opatrně jsem pootevřela dveře. Uviděla jsem toho ducha. To on mě tahal do zrcadla! Ale byla to žena. Vypadala na 20 let.
"Je tAm?" zeptala se Andy.
"To se ujistíme! Koukni se tam!" naříddila jsem jí. Andy koukla a zavrtrěla hlavou:" Ne nikdo..."
"Takže je to duch... Počkej tady ať nikdo nejde... Jdu za ní!" a tak jsem vkročila dovnitř. Brek se rozléhal všude. Podívala jsem se do zrcadla. Ta dáma měla tmavě hnědé dlouhé vlasy. Stála tam a brečela.
"Halo?" zašeptala jsem do té hrozné tmy. Bylo mi divné, že před tím bylo světlo. Dáma si odhrnula vlasy z obličeje...
"ÁÁÁÁÁÁ!!!!!!" zapyštěla jsem.
"Co se děje Dair?" vykoukla Andy.
"Ale nic..." znovu jsems e podívala na tu dámu. Její obličej vypadal hrozně. Popáleniny, šrámy... Když si ty vlasy odhrnula letěla přímo ke mě! Tak sem se jí lekla. Začala šíleně křičet jako by mě chtěla vystrašit. Najednou letěla ke kohoutkům a sprchám. Všechno zapnula.
"Co se to děje Dair?" zeptala se Andy. Neměla jsem slova na odpověd... Byla jsem vyděšná. Ale voda začala stoupat.
"Asi živelná katastrofa...." odpověděla jsem. " Samozřejmě že ten duch tady pustil vodu!" zařvala jsem bezmocně. Ten duch chytnul mýdlo a hodil ho po mě.
"Běž!" křikla jsem na Andy. Obě jsme se rozběhly směrem ke stanu. Kluci už tam nebyli. Tak jsme šly spát. Asi ve tři ráno jsem slyšela divné zvuky. Otevřela jsem oči, a nade mnou byla ta žena!
"ÁÁÁÁ!!!" zapyštěla jsem.
"Co je?" vylítla Andy. "Je tady?"
"Jo! Nademnou!!!" pýskala jsem. Ta žena byla celá mokrá. Čnělo z ní zoufalství. Kapky vody z jejích vlasů mi padaly přímo na hruď. Odhrnula si vlasy a já znovu viděla hrozný oblíčej.
"Pomož mi..." zašeptala dáma.
"Ale jak? A kdo jste?"
"Jmenuji se Judy...."
"A co se vám stalo Judy?"
"Já nevím!"
"A co po mě chcete?"
"Abys to zjistila!"
"Promiňte, ale nejsem policie... Nepomůžu Vám! A přestaňte mě děsit!" odsekla jsem.
"Jak myslíš! Ale tak tě budu děsit o to víc!" zasmála se.
"Dobře!" odsekla jsem a Judy v tu chvíli zmizela. Znovu jsem usnula a Andy taky. Neměla žádné dotazy. Vše pochopila. Pak jsem se pprobudila v pět ráno. To už ve stanu byla mamka a Alma.vedle mě bylo volné místo. Alma si šla si vyčistit zuby. Zavřela jsem oči a na nic nemyslela.
Když sem je otevřela na Almině místě ležela Judy držela v ruce mojí fotku a trhala jí! Pořád byla mokrá. Když ji dotrhla, vzala si hřebík a řízla do mojí ruky na fotce. V tu eránu, se mi na ruce ( na mé doopravdové ruce) objevil šrám z kterého tekla krev!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

--*CLicK*--

Ok 100% (65)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama